Historie

Jak to všechno začalo

Nápad založit něco jako amatérský divadelní soubor dostala Zuzka Kocourková po neklidné noci z 10. na 11. ledna roku 1996. Dala tedy dohromady pár svých spolužáků, kteří přivedli své další kamarády a dílo zkázy dokonal inzerát v MF Dnes. K režírování se nakonec obětoval otec zakladatelky, sám Milan Dejmal Kocourek, hasič, herec, podnikatel a hlava rodiny v jedné osobě. Štěstí nám přálo i dotřetice, a tak jsme získali parádní prostor ve Chvalské tvrzi - Špejchar - který jsme postupně přebudovali na naši domácí scénu. Do půl roku byla nastudována první hra - Svatba v Andrthalii - a mohla tak mít premiéru na tradičním počernickém festivalu amatérských divadel v červnu 1996. Při derniéře, která se konala přibližně rok poté, jsme mohli přivítat 1000. návštěvníka této hry. Úspěch, který spíše nikdo neočekával, nás povzbudil do další činnosti.

Začali jsme tedy zkoušet hru novou - Bublibub. Tentokráte jsme se odpoutali od prostředí pravěku a vyrazili rovnou do pekla. Rejža vsadil opět na jistotu, protože hru, stejně jako tu předcházející, dokonale znal ze svého pardubického divadelního účinkování. Ze záhadných důvodů byla v červnu 1997 premiéra opět úspěšná, dokonce jseme vytvořili neoficiální návštěvnický rekord přírodního divadla, když hru přišlo shlédnout na 180 diváků. Bublibub se ale nedočkal tolika repríz, jako Svatba v Andrthalii. Ta nám k srdci přirostla jaksi víc.

U třetí hry, kde premiéra proběhla kupodivu opět v červnu - tentokrát 1998, Limonádového Joea, jsme se poprvé vydali na tenký led. Vsadili jsme především na lákavost tématu a všeobecnou známost titulu. Že to s sebou přinášelo i nejeden problém, bylo nasnadě - například kritické srovnávání s nenapodobitelnou televizní adaptací. Měli jsme jedinou možnost, a to pojmout Joea tak trochu po našem. Věřili jsme, že hra s tak kvalitním scénářem u diváků propadnout prostě nemůže, že. A výsledek? Naštěstí jsme se nemýlili ani v tomto případě, ba naopak. Divácký zájem o další vystoupení vysoce předčil naše očekvání. Tak se nám na podšironebním představení na hradě Rabí podařilo překonat rok starý návštěvnický rekord, když Limonádníka shlédlo něco málo přes dvě stovky diváků. Nedlouho poté jsme v klubu Klamovka mohli přivítat 1111. diváka této hry. Jak se ukázalo, přitažlivý titul má skutečně cosi do sebe...

V lednu 1999 jsme se zaregistrovali jako občanské sdružení (IČO: 69057648), abychom mohli žádat o granty a zkrátka, abychom existovali oficálně. Podařilo se nám získat grant na pořádání. 3. ročníku festivalu Jaro ve Chvalské tvrzi 2000.

Další hru, Dokonalý blázinec aneb Strejda v akci, asi nikdo znát nebude. Není se co divit, je přes sto let stará. I přes to, že se svého času hrála v Národním divadle, byla poté neprávem zapomenuta. Rozhodli jsme se, že to tak nenecháme. Jestli se nám to podařilo či ne, to ale musí posoudit diváci. Jedno vám ale říci můžeme. Premiéra (červen 1999) se podařila na výbornou a navíc jsme vytvořili historický návštěvnický rekord přírodního divadélka, kam se tentokráte vměstnalo plných 200 lidí.

Další komedie se jmenuje Čokoládový hrdina. Název pravděpodobně nikomu nic neřekne, jméno autora možná ano: G. B. Shaw. Jedná se samozřejmě o komedii, jak jinak. Tentokráte o přátelství nepřátel z dob válek balkánských, kdy věci děly se skutečně všeliké. Premiéra červen 2000.

V prosinci roku 2000 jsme oslavili 5té výročí existence našeho divadelního souboru. Byla to velká sláva. Sezvali jsme všechny herce, kteří s námi kdy hráli a Rejža nám napsal krátkou hru, sestavenou z celého repertoiru divadla.

Po loňském úspěchu festivalu jsme opět uspořádali Jaro ve Chvalské tvrzi 2001, i když tentokráte bez grantu :-(.

Šestá hra, Kostra v kufru aneb případy komisaře Fábora, je tentokrát úplně jiného žánru než ostatní hry. Jedná se o hru detektivní s lehce komediálním nádechem. Ale i ona si našla své diváky a premiéra v červnu 2001 se opět vydařila na výbornou.

Sedmá sezóna divadla Bez dozoru je poznamenána černou tečkou v historii tohoto souboru. Po dalším úspěšném festivalu "Jaro ve Chvalské tvrzi" - v noci z 19. na 20. května 2002 lehlo popelem to, co jsme tolik let budovali - celé divadlo vyhořelo. Naše další působení v tomto prostoru zůstává otázkou, spíše však počítáme, že se budeme stěhovat....

Se sedmou hrou jsme se žánrově přiblížili spíše fraškám. Zahráli jsme si lehkou komedii, při níž se bavili výborně jak herci, tak snad i diváci. V červnu 2002 jsme v přírodním divadle v Horních Počernicích poprvé a naposledy vypluli Parníkem z Prahy do Bratislavy. Další reprízy i další hry se díky požáru ve tvrzi přesunuly mimo území Horních Počernic ... A proč? .. To je jiná kapitola Bez dozoru ..

Hledali jsme místo, kde bychom mohi najít nové útočiště. A povedlo se - v KD Kaštan. Děkujeme všem, kteří nám jakkoliv pomohli s uskladněním kulis, sháněním nových prostor a zkrátka nás podpořili.

A v Kaštanu tím pádem mohl proběhnout další festiválek amatérského umění.

V březnu roku 2003 přišla další černá tečka. Náš Rejža - Milan Kocourek se, bohužel, rozhodl, že od teď nás bude režírovat už jen z nebeských výšin. A tak jsme osmou premiéru museli dodělat "na koleně", bez něj. Ale při premiéře v červnu 2003 určitě byl. Protože se opravdu povedla. Opalu má každý rád jsme hráli hlavně pro něj. On z této hry dovedl do toho března udělat velmi úspěšnou komedii, která se hrála ještě několik dalších let. Je to hra o povedeném trojlístku podvodníků a bezbřehé naivitě staré opuštěné dámy. Vše však dobře dopadá, dobrota vítězí nad zamýšleným zlem...

Již tradičně v červnu 2004 jsme odehráli další premiéru komedie Oskar. Celková světová populace kufrů je velice kolísavá. Dle posledních statistik se jejich počet pohybuje mezi 3 458 358 756 a 3 459 568 563 kusy. V naší hře se na jednom místě pomíchaly jen tři z nich. I to však stačilo k tomu, aby se daly do pohybu nemalé částky, aby si jeden mladík výrazně polepšil, aby se jeden pán v letech málem nervově zhroutil a aby jedna paní šťastně provdala svou dceru. Samozřejmě, že se toho ale událo mnohem víc...

Ze stejného pera jako vzešel Oskar, vzešla i další naše komedie - Co je ti Hermínko? (premiéra červen 2005). I ona zůstává věrna stylu ztřeštěných komedií, na které jste z francouzské provenience zvyklí. Opět jste se mohli těšit na turbulenci osob, které se objevují a mizí, aby se mohly znovu objevit v ten nejneočekávanější okamžik. Skříně se plnily neskutečnými milenci a skutečným manželem a dočkali jste se i několika omdlení a neuvěřitelných odhalení.

Desátý rok Bez dozoru se nám nějak nepovedlo najít vhodnou hru, tak jsme se alespoň rozhodli dát dohromady nějakou "srandu" na desáté výročí. U tvorby této "srandy" jsme se ohromně bavili. I když je pravdou, že diváci se bavili výrazně méně .. Prostě .. rok 2006 se nám tak úplně nepovedl, ale nás to neodradilo .. a jeli jsme dál ..

V roce 2007 se náš soubor výrazně zúžil. To ale ničemu nevadilo a vybrali jsme výbornou komedii jenom pro pět lidí. A opět se výběr vydařil. V červnu měla v Illusionu premiéru komedie Kachna na pomerančích. Bez dozoru, za pomoci britského humoru a s klidem anglického gentlemana, jsme upekli nádhernou kachýnku prolitou francouzským vínem, prošpikovanou francouzskou noblesou a obloženou šťavnatými pomeranči z francouzské Provence …
Kachna je brilantní britsko-francouzská komedie o tom, co se může po patnácti letech manželství všechno stát, o tom, jak mají muži vždycky pravdu i o tom, jak jsou ženy v každé situaci krásné, inteligentní a tak trochu hysterické ..
Jak premiéra, tak i reprízy byly většinou vyprodané .. takže se tato hra asi .. opět .. povedla :-)

V dalším roce  jsme rozšířili řady o nové členy a začali jsme zkoušet něco trošku jiného .. také komedii, ale z jiného soudku. Opět v červnu jsme v Illusionu přivedli na světlo úsměvnou komedii Julie, ty jsi kouzelná! ...Pokud máte někdy pocit, že to na vás ten druhý hraje, tak to není jenom pocit .. A pokud je ten druhý nejlepší herečka v Londýně, pak je opravdu těžké rozeznat realitu od fikce. "To máte divadlo k snídani, k obědu i k večeři .. a dokonce i v posteli"... Ale i tak (nebo právě proto) jsou ti, co mají divadlo vryté až do morku kostí, šťastní ... Premiéra i reprízy byly kupodivu opět téměř vždy vyprodané ..

V roce 2009 jsme nastudovali komedii Raye Cooneyho Nerušit, prosím!, komedii, u které lidé pláčou maximálně smíchy .. Komedii, při které zjistíte, co všechno se může stát, když si chcete užít s někým jiným než je zrovna vaše manželka ... Premiéra byla opět v červnu a opět ve vyprodaném Illusionu na pražských Vinohradech.

O rok později jsme zůstali u rodiny Cooneyů a pustili se do komedie Michaela Cooneyho Habaďůra. Leckterého diváka může tato komedie inspirovat, ale musí mít na paměti, že když se i on rozhodne hrát habaďůru na sociální úřad, může se mu velice snadno stát, že bude mít z ničeho nic plný barák neexistujících, různě postižených nájemníků a pracovnic z kontrolního oddělení … Premiréa byla v červnu 2010 ve vyprodaném sále divadla Dobeška.

V červnu 2011 jste mohli v našem podání shlédnout velmi známou, velmi vtipnou a velmi populární komedii Charleyova teta.                              ...Láska je mocná čarodějka a když je milujete, tak není co řešit ...
Když Charleyho teta z Brazilie oznámí, že nepřijede, tak musí Charley s Jackem vymyslet náhradní plán, jak dostat jejich vyvolené tam, kde je chtějí mít ... Ale protože tetička z Brazilie je ten nejlepší prostředek, jak dostat dívky ke společnému obědu, vymyslí, že za tetu (jistě milerád) zaskočí jejich spolužák Babs. Jak to všechno dopadlo a kolik lidí se nakonec do Babse zamilovalo jste mohli vidět 30.6.2011 v divadle Rokoko.                            Bylo to velké sousto, ale snad Vám opět zachutnalo.

A co Vás čeká v červnu 2012? V sále Divadla U hasičů se snad můžete těšit na Řeči. Výbornou konverzační komedii od velmi populárního a velmi hraného autora Neila Simona, .. ve které každý najde sám sebe, a zjistí, jak jsme schopni se chovat v případě utajení jisté .. sebevraždy? .. nebo co to vlastně bylo ..Tak dost řečí a honem pro na pokladnu pro lístky .. dokud jsou!